Rekonstrukce tisíciletých stup u ženského kláštera Kila gompa

Autorka článku: Lilia Khousnoutdinová
Fotografie: Diana Marízková a archiv Lilie Khousnoutdinové

Kila Gompa, nazývaný také Chele la Gompa, je ženský klášter, který se nachází na útesech pod průsmykem Chele v nadmořské výšce 3500 metrů v západní části bhútánského království mezi údolím Paro a Haa. Ačkoliv ho turisté navštěvují zřídka, přináší jeden z nejohromnějších výhledů v západních provinciích. Je znám také jako „ženské tygří hnízdo“, čímž je přirovnán k ikonickému klášteru Takstang – Tygří hnízdo. V ženském klášteře v současnosti žije 58 jeptišek ve věku od 8 do 83 let, které vyučuje Asha Lama. (údaj z roku 2019)

Čeští dárci přispěli zásadní měrou k obnově buddhistických historických stup, které by jinak zchátraly. Tady je celý příběh…

Jak vznikl nápad na rekonstrukci stup?

Na podzim roku 2015 jsem zjišťovala podmínky k získání povolení postavit stúpu v Bhútánu. Získala jsem odpověď od kláštera Kila Gompa, žádající o pomoc s rekonstrukcí jejich tří starověkých stúp. Následně jsem klášter navštívila osobně, setkala se s Asha Lamou i samotnými jeptiškami a zjistila, že nejen stúpy vyžadují urgentní pozornost, aby mohly být zachovány pro budoucí generace, ale je toho zde mnohem víc, co je třeba udělat. A tak se zrodil projekt na záchranu ženského kláštera Kila Gompa jako výsledek mojí spolupráce s MyBhutan, místní venture společností a vznikajícím spolkem Přátel Bhútánu v České republice.

Rok 2016: záměr na podporu kláštera se „dal na papír“

V prostoru ženského kláštera se nacházejí tři starověké stúpy, jejichž stáří se odhaduje na více než 1000 let. Všechny jsou postavené na hřebenu obklopeném velkolepým panoramatem Himalájí. Tyto tři stúpy výrazně poškodilo zemětřesení v roce 2011, zejména prostřední stúpa utrpěla nejvíce. Všechny tři vyžadují urgentní opravy. Přestože jsou stúpy ošklivě poničené, stále je jeptišky i místní lidé uctívají a pravidelně se k nim chodí modlit.

Byl proveden nezávislý posudek, podle něhož se náklady rekonstrukce odhadují na 3 000 amerických dolarů. Poměrně malá cena za záchranu posvátného místa starého přes tisíc let, za uchování pro budoucí generace. Během celé rekonstrukce se bude postupovat s respektem k tradičním řemeslům za použití vhodných a kvalifikovaných řemeslných dovedností. Na proces renovace bude osobně dohlížet Asha Lama (představený kláštera).

Kromě ochrany tradic a historie, s respektem k posvátnosti místa, by rekonstrukce stúpy mohla přinést i další užitek v podobě zvýšení počtu turistů. Do budoucna by tedy mohla být finanční podpora ženského kláštera stabilnější díky darům.

Jakmile budou stúpy opraveny, zaměříme se na poskytnutí podpory na opravu a údržbu dalších budov uvnitř komplexu kláštera.

Rok 2019. Jak dopadla rekonstrukce?

Cesta do kláštera s nečekaným překvapením

Z města Paro se vydáváme cestou vedoucí přes vyschlá, podzimním sluncem zalitá, rýžová pole. Klikaté serpentiny se začínají zvedat čím dál výš, až nás po pár kilometrech překvapí sníh. Na první pohled fascinující zážitek se mění v malé drama.

Auto má patrně letní pneumatiky a narůstající sněhová vrstva na silnici způsobí, že uvízneme v zatáčce. Zapeklitou situaci ale vyřešíme po bhútánsku. Zavoláme asha lámovi z kláštera. Ten zrovna náhodou potřebuje jet dolů do města. Domluva tedy zní: On si vezme náš pohodlný městský vůz a my jeho terénní džíp. Auta si vyměníme na zatáčce.

Čekání na lámu se ale táhne. Oči nám klimbají, až obě usneme. Probudí nás až klepání na okénko. Snědý asha láma v rudém hábitu stojí na sněhu jen v sandálech, jak se na buddhistického mnicha sluší a patří. Smějeme se, jak jsou některé chvíle v životě prosté i fascinující zároveň. Na místě mu rovnou předávám náš další dar, tisíc dolarů v hotovosti, který má sloužit na běžný chod kláštera a nákup dalších topných zařízení.

V kláštere se seznámíme s mniškami a povídáním trávíme příjemně dlouhé chvíle. Děkují za každou pomoc a dokonce dodnes používají deky, které jsme tam před pár lety přivezli, aby jim bylo přes zimu tepleji. Diana je vyzpovídala, jak jejich každodenní život v kláštere vypadá a odkaz na reportáž pro Maria Claire najdete na konci tohoto článku.

Dodrželi slib a zrekonstruovali stupy?

Po jednoduchém, ale velmi hutném obědě vykročíme k tomu nejdůležitějšímu místu – k stupám, tedy svatyním. Nutno říct, že i přes krásné vztahy, dlouhodobou důvěru a mou všeobecnou víru v lidskou poctivost, jsem měla určité obavy. Říkala jsem si, že přece jen nemám žádnou kontrolu nad tím, jak a zda vůbec rekonstrukce proběhne. Doufala jsem, že budu moct všem dárcům potvrdit, že jejich prostředky byly skutečně použity tak, jak bylo prezentováno. S určitou nervozitou tedy vyhlížím tři stupy na konci cestičky.

Před námi se vynoří zářivě bílé svatyně na pozadí mohutných vrcholů Himalájí. Kochám se pohledem na hory, které nás ze všech stran obklopují. Čerstvě vymalované stupy působí dojmem, jako by je zde někdo postavil teprve včera. Rekonstrukce viditelně proběhla velmi citlivě, samozřejmě s ohledem na původní ráz a všechny posvátné poklady uvnitř.

Přiznám se, že mě provedení i kvalita celé práce příjemně překvapila. Na zemi je ještě několik kapek bílé barvy a já se v duchu upřímně raduji, že důvěřovat, pomáhat a spolupracovat s dobrým záměrem má opravdu smysl.

Tak se můj sen, že prastaré stupy budou zrekonstruovány právě za pomoci českých dárců, kteří k Bhútánu, budhismu, či ženským klášterům cítí určitou blízkost, nakonec stal realitou. Stála jsem tam, v posledních paprscích zapadajícího slunce, u třech krásných svatyní a říkala si, že to je opravdu velké požehnání.

Projekt dokončen. Děkujeme vám!

Kila Gompa, často přezdívaná jako „ženské tygří hnízdo“ či „hnízdo tygřic“ zůstává stát, nebo spíše viset na skále, v těžko přístupných výšinách bhútánských hor. A když tam tak stojím a dívám se na tento stavební skvost, mám obrovskou radost, že na zemi stále existují dobří lidé i místa, která jsou takovou skutečnou pohádkou.

Náš projekt s Kila Gompa je tedy dokončen a já bych tímto chtěla z hloubi srdce poděkovat vám všem, kdo jste přispěli, byť třeba i dobrou myšlenkou, na tento můj, možná trošku šíleně působící, úmysl. Svatyně jsou zrenovované a denně se k nim chodí místní obyvatelé i mnišky modlit. Klášter žije svým předurčeným životem.

Pro detailní informace vám vřele doporučuji přečíst si rozsáhlou reportáž v Marie Claire o mniškách v Bhútánu, která vychází primárně z klášteru Kila Gompa.