Interview s autorkou knihy „Malý mnich“ Irenou Vackovou

Kniha Malý mnich je založená na skutečném příběhu chlapce, který se už jako šestiletý dostal do kláštera. V Bhútánu slouží kláštery nejen jako instituce vzdělávání, ale taky jako sirotčince nebo dětské domovy, když se rodiče nemohou o děti starat. V knize vystupuje jako hlavní postava kluk Džamtso, který se narodil s deformitou dolních částí nohou, takže se obtížně pohyboval a doma by nezastal potřebnou práci.

Příběh je krásnou a láskyplnou ukázkou toho, jak rozdílně vnímáme svět tady na západě a jak ho vnímají buddhisté zpod Himálaje. Do příběhu vstupují ale lidi, kteří chtějí osudu trochu pomoci na tu příznivější stranu. Jednou z nich je také autorka knihy Irena Vacková, kterou nejen osud Džamtsa ale také celá země Bhútán vzala za srdce a rozhodla se na „vlastní triko“ napsat knihu.

Odkud znáte příběh Džamtsa, který v knize tak autenticky popisujete? Potkali jste se osobně?

Ano, s tímto malým mnichem jsem se potkala osobně. Jeho příběh jsem sledovala od počátku, tedy od první chvíle, kdy UNICEF sháněl peníze na jeho první cestu do České republiky. Zajímala jsem se o jeho pokračování a byla jsem jedním z těch, kteří toužili po jeho happy endu.

V Bhútánu jste sice nikdy nebyla, přesto jej ale podle množství informací v knize znáte velice dobře. Co Vás na království uchvátilo ze všeho nejvíce?

Jsem jako Mika Waltari, ten napsal velmi reálnou knihu o Egypťanovi Sinuhetovi, ale v Egyptě nikdy nebyl. Pokud se o Bhútánu dozvíte, protože je to stále země, o níž se v Evropě moc neví, musíte si ho zamilovat. Pak už jen sledujete vše, kde se dozvíte něco o této zemi. Samozřejmě mi velmi pomohli lidé, kteří v Bhútánu byli, zejména lidé z UNICEF v čele s paní ředitelkou Pavlou Gomba a jejich spolupracovníci, a také mí bhútánští přátelé.

Součástí knihy jsou i krásné bhútánské pohádky a legendy. Vyprávěl Vám je někdo z místních, nebo jste čerpala z pro nás dostupné literatury?

V knížce je to na konci zmíněno – většinu pohádek jsem si vyslechla přímo v jazyku dzongkha, opatřené díky mým přátelům anglickými titulky. Dvě pohádky jsem volně převyprávěla z knihy Miroslava Pošty: Himalájské pohádky, kterou vřele doporučuji, i když ne ke čtení malým dětem, protože v Himalájích se zrovna nevypráví miloučké pohádky, spíš takové dost drsné.

Co Vás vedlo k napsání knihy Malý mnich? Jaký byl Váš záměr?

Už desítky let sbírám příběhy. Příběhy dospělých i dětí. Protože pracuji právě s dětmi, vidím, že potřebují nejen fantasy jako Harryho Pottera a pohádky, ale hlavně skutečné příběhy ze života, které by je inspirovaly. Příběh Džamtsa právě takovým příběhem je. Je o tom, že každý to máme v životě svým způsobem těžké, ukazuje sílu, díky níž svůj úděl můžeme přijmout, schopnost dívat se na svět veselýma očima, víru, která nám pomáhá těžkosti snést a také skromnost. Navíc je o tom, že je dobré druhým pomáhat, že to má smysl a svou cenu. A to je druhý důvod, proč jsem chtěla tento příběh dostat k českým čtenářům – někdo může pomáhat sám, tím, co umí a zná, někdo může pomáhat přes neziskové organizace.

Máte nějaké zprávy o Džamtsovi a dalších mniších z kláštera?

Ano, stále ten klášter sleduji (myslím díky internetu), ale nemám s nikým přímý kontakt a ani nechci, abychom je my, z Evropy, nějak více kontaktovali, než je nutné. Tedy mi stačí informace díky prostředníkům. I proto jsem změnila jména a název kláštera, aby stále mohli být tak trochu „zapomenutým tichým místem v horách“. Chlapci se daří dobře, operace se zdařila a on může běhat. Již je plnoletý a stále se připravuje na dráhu mnicha.

Knihu si můžete zakoupit na webu Ecstatic.cz: Malý mnich. Krásné čtení přejeme!