Už ten název – Království hřmícího draka – zní pohádkově. Vzbuzuje zvědavost, rozproudí fantazii. Miluji legendy a jedna se váže také k původu jména tohoto himalájského království známého jako Bhútán.
Dávno pradávno (pro detailisty na přelomu 12. a 13. století) v krajině zvané Bod či Bhót (historicky Tibet) žil mnich jménem Tsanga Gyare. Nebyl to ale obyčejný mnich. Byl výjimečný tím, jaké pokročilé jógové a meditační techniky zvládal. Byl to osvícený láma, probuzený ze snu zvaného Samsára. Byl reinkarnací samotného bóddhisattvu soucitu Avalokitešvári a zároveň reinkarnací prvního buddhistického krále Tibetu Songcän Gampo.
Tsanga Gyare založil jeden z nejposvátnějších klášterů v Tibetu – klášter Ralung (v r. 1180). Pak se vydal se svými žáky hledat místo vhodné k založení dalšího kláštera. Došli až do kraje zvaného Nam Phu (oblast v Tibetu).
„Najednou se strhla bouře. Ze země vzlétlo devět řvoucích draků. Hromy byly jejich hlasem a z nebe začaly pršet květy.„
Bylo to božské znamení a toto místo pojmenovali Nam Druk – Nebeský Drak. Klášter, který tady vystavěli, dostal jméno Druk Sewa Jangchub Ling – Místo probuzení Dračí linie. Tak byla založena Drukpa – Dračí sekta a Hřmící draci se stali jejím symbolem, který byl zobrazován na červených kápích. Tato sekta se stala nejrozšířenější buddhistickou linií v Bhútánu. Lidé začali tuto krajinu nazývat Druk Yul – Dračí zem a její obyvatele Drukpa-mi – Dračími lidmi.
Následovníci této sekty se dostali až na konec (anta) Tibetu (Bod, Bhot). Bhota-anta je jedno ze slovních spojení, považovaných za původce dnešního názvu Bhútán.
Anebo že by to bylo od slovního spojení Krajina (Bhu) vysokých hor (uttan)?
Oblast současného Bhútánu ale nazývali lidé ze Západu i různými jinými jmény. Země léčivých bylin, Země cypřišů, Lho Mon – Temná jižní zem.
V roce 1907 byl korunován první Dračí král – Druk Gyalpo – jménem Ugyen Wangchuck a království dostalo oficiálně jméno Druk Gyal Khap – Království hřmícího draka.
V roce 2006 čtvrtý král Jigme Singey Wangchuck (čti Džigme Singey Wangčuk) po 34 letech vládnutí dobrovolně abdikoval ve prospěch svého 26-letého syna – Jigme Khesar Namgyel Wangchuck (Džigme Khesar Namgyel Wangčuk), který byl korunován o dva roky později. Než usedl oficiálně na trůn, vedl svůj lid k prvním parlamentním volbám a absolutní monarchie se změnila na konstituční.