Interview s Emma Slade, Britkou, která se stala buddhistickou mniškou v Bhútánu a přijala klášterní jméno Pema Deki

Emma Slade je autorkou knihy Volnost (v originále Set Free, kterou u nás vydalo v roce 2018 nakladatelství Omega), kde popisuje svůj životní příběh, ve kterém se pod vlivem násilné události proměnila celá její osobnost. Emma opustila kariéru úspěšné bankéřky a vydala se na cestu buddhistické mnišky v Bhútánu, kde přijala klášterní jméno Pema Deki.

Jaký byl váš vztah k náboženství, buddhismu a spiritualitě před událostí v Jakartě a před tím, než jste se stala mniškou?

Vždy mě zajímaly sochy meditujícího Buddhy a vše, co by taková praxe mohla zahrnovat. K formálnímu náboženství a jeho institucím jsem ale byla do značné míry skeptická. Vyrostla jsem se silným zájmem o feminismus a rovnost pohlaví a zjistila, že toto často bývá v náboženských institucích problém.   

Proč se buddhismus stal vaší vyvolenou cestou k vnitřnímu míru, když pocházíte z křesťanské země?

Řekla bych, že ze všech náboženských a filozofických tradic byl buddhismus vždy ten, který mě nejvíc oslovoval. Spojila jsem si ho s dosažením míru, což jsem intuitivně cítila, že by bylo dobré. V mladším věku pro mě bylo docela těžké pochopit obrazy Ježíše na kříži, jak trpí v bolestech. Zobrazení ústředních postav těchto náboženství – Ježíše a Buddhy mi připadala zcela odlišná – jeden duchovní v bolesti, zatímco druhý v klidném stavu. Samozřejmě, že teď chápu složitost těchto reprezentací, nicméně takto se mi to jevilo, když jsem vyrůstala.

V mém životě se stalo mnoho věcí, které mě nakonec přivedly k himálajskému království Bhútán. Setkání s opravdovým buddhistickým učitelem, který se později stal mým lámou, vnímám jako vyvrcholení předcházejících událostí, jakou bylo přepadení v Jakartě a taktéž studium jógy a meditace.

Co obnáší stát se mniškou? Může do řádu vstoupit kdokoliv? Musí mnišky dodržovat přísná pravidla? Jaká pravidla to jsou? Jsou jeptišky nutně spojené pouze s klášterem?

Přechod z běžného života ke klášternímu je velký závazek. Ano, musíte dodržovat sliby i celibát a zasvětit svůj život tomu, abyste se ve svůj prospěch i ve prospěch všech bytostí osvobodili od duševních strastí jako je hněv, chamtivost a připoutanost. Jsou také zakázány všechny omamné látky. Mnišky mohou pobývat v klášterech (v gompách) nebo na jiných místech. Abyste mohli pokračovat po cestě klášterního života, musíte mít strukturu a soubor praktik a meditací, ve kterých je třeba pokračovat, a to bez ohledu na životní situaci.

Jaký je život mnišky v bhútánském klášteře? Jaká je jejich každodenní rutina?

Každodenní rituály a zvyky mnišek budou v bhútánských klášterech do značné míry stejné, ale konkrétní modlitby nebo studované texty mohou vykazovat některé specifické charakteristiky, závislé na místě a typu kláštera. Ranní modlitby začínají kolem půl šesté ráno a večerní kolem páté odpoledne. Mezi tím je čas na studium a další činnosti, jako je péče o svatyni, výroba máslových lamp, péče o zahrady a provádění obvyklých úkolů, jako je pomoc s jídlem a udržování pořádku. 

A co celibát? Je dobrovolný, přísně dodržovaný, nebo to záleží na druhu slibů, které se člověk rozhodne dát?

Pro mnišku je celibát požadavkem a musí jej slíbit. Je velmi důležité zmírnit touhy, bez toho se nepohne dál.

Mohou mnišky v Bhútánu opustit klášter, vrátit se k „normálnímu“ životu a opět se do kláštera vrátit?

Pokud se mniška rozhodne, že se vrátí z klášterního života do běžného, může to obnášet zaplacení malého poplatku klášterní instituci. Poté, co se vrátí k běžnému životu, je nepravděpodobné, že by byla znovu přijata do kláštera v Bhútánu. Větší flexibilita v tomto opatření může existovat v jiných zemích světa.

Jaká je hlavní role jeptišek v bhútánské komunitě? Je to stejné jako u mnichů (například provádění púdži)?

Řekla bych, že mniši mají dominantnější postavení, i když se to postupně mění. V bhútánské komunitě jsou respektovány všechny kláštery. 

Ve Velké Británii vedete projekt Open your heart to Bhutan (Otevřete své srdce Bhútánu). Co je jeho hlavním cílem?

OYHTB vznikla z jednoduchého projektu a nyní je registrovanou britskou charitou. Má tři cíle: poskytnout přístřeší, vzdělávání a lékařskou pomoc dětem v nejtěžších podmínkách. Pomohli jsme vybudovat účelovou školu se speciálními potřebami ve východním Bhútánu, sponzorovali jsme mnoho dětí ve venkovských oblastech, aby mohly do školy chodit, pomohli jsme vyškolit specializované učitele a do mnoha škol přinesli systémy filtrů čisté vody. O naší činnosti se můžete více dozvědět na  www.openingyourhearttobhutan.com, případně nás tam i podpořit. Pokud se chystáte do Bhútánu a chcete vidět naši práci, dejte nám vědět!

Kolik času dnes trávíte v bhútánských klášterech a jak vypadá váš tamní mnišský retreat?

Můj život je v posledních letech velmi odlišný, protože jsem se vrátila do Velké Británie a nemohla zpět kvůli pandemii. Jistě si umíte představit, jak moc se těším, až se do Bhútánu vrátím. Na pobytech provádím kombinaci meditační praxe a studia určitých klíčových textů, které musím zvládnout. Čas strávený na retreatu je velmi prospěšný a díky jeho jednoduchosti, obvykle v poměrně prostém prostředí, je velmi očistný. Obvykle se retreaty provádějí na vzdálených místech, kde vám příroda umožňuje učit se ze stromů, oblohy a zvuků zvířat.

Už jste někdy podstoupila druh buddhistického retreatu, o kterém se běžně mluví, ve tmě nebo bez jídla?

Ne, nic takového jsem nikdy nepodstoupila.

Pokud je žena přitahována k životu buddhistické mnišky nebo k životu v klášteře, kde by měla začít?

Po celém světě existuje mnoho buddhistických center. Obrovskou knihovnu učení o buddhismu najdeme i na internetu. Dnes je tedy mnohem jednodušší najít o buddhismu informace a propojit se s podobně smýšlejícími lidmi, než to bylo v době, kdy jsem dospívala já.

Samozřejmě je důležité mít správného učitele. Ten může pomoci každému, kdo má o klášterní život vážný zájem.

Je praxe tantrického buddhismu srozumitelná evropské mysli? Není množství božstev, jejich projevů, atributů a symbolů zahlcující?

Pochopitelně, ale tyto věci prostě vyžadují čas a je tam klíčový učitel. Ostatně, zahlceni se můžeme cítit v mnoha různých životních situacích. V takovém případě je vždy nejlepší relaxovat a dát věcem čas.

Jaká je vaše každodenní meditační praxe? Jak nacházíte svůj vnitřní klid?

Moje každodenní praxe je krátká verze meditace ngöndro, následovaná jednoduchou úrovní meditace mahamudra. Také pravidelně dělámsádhanu Čenrezigova soucitu, kterou sdílím i se svými studenty.

Vnitřní klid se v průběhu času zvyšuje, ale přesto stále může přicházet i odcházet! Mnoho věcí nás na této cestě testuje, abychom jim čelili a používali buddhistické učení a praktiky, čímž postupně získáváme větší soucit a moudrost.